Styx: Shards of Darkness – s goblinem si nezahrávej (recenze)

Goblin Styx se vrací, aby pozabíjel mnoho lidí, elfů, trpaslíků a trolů, ale hlavně, aby si nahrabal pár zlatek do svých kapes. Dokáže náš zelený kamarád obstát vedle konkurence?

V roce 2012 vznikla hra s názvem Of Orcs and Men. Je to typický příklad titulu, který vypadal naprosto úžasně, ale výsledek moc neohromil. Studio Cyanide se i přes neúspěch rozhodlo od světa této hry, ve kterém jsou lidé v roli padouchů snažících se o genocidu celého skřetstva, nevzdálit.

Jeden z hlavních protagonistů, goblin jménem Styx, dostal v roce 2014 vlastní hru s názvem Styx: Master of Shadows , která se díky svému promyšlenému hernímu stylu docela povedla, i když neopustila brány mírného nadprůměru. Vývojářům to však stačilo na to, aby vydali pokračování pod názvem Styx: Shards of Darkness.

Usaďte se milé děti, povím vám pohádku

Kdybych měl Styxe nějak popsat, byl by to Fereng ze Star Treku. Hnusný malý skřet, pro kterého je nejdůležitější zisk. Přesto je dalo by se říct jistou elitu mezi ostatními gobliny, jelikož umí mluvit, což ostatní nezvládají. Jeho touha po zisku ho zavede k podezřelému setkání zástupců elfů, lidí, trolů a trpaslíků týkající se jakýchsi drahokamů majících podivnou moc nad skřety. Postupně však Styx zjišťuje, že se jedná o něco důležitostí překračující jeho touhu po bohatství.

styx_1.pngStyx v herním světě neoznačuje hudební kapelu, ale tohoto temného goblina

Nutno říct, že příběh navazuje na předchozí díl, ale nijak zásadně. Hru si skutečně můžete zahrát bez nejmenších problémů i v případě, že jste nehráli Master of Shadows. Příběh navíc není vůbec špatný, každopádně trpí typickými problémy. Určitě by to chtělo v první řadě dopilovat závěr, po dlouhých hodinách opatrného plížení bychom si vskutku zasloužili něco smysluplnějšího.

 

Příběh není vůbec špatný, každopádně trpí typickými problémy

 

Bohužel samotná postava Styxe není provedena tak dobře, jak by si zasluhovala. Styx zní dle své životní cesty jako stereotypní hrdina a jím také je, což by automaticky vadit nemuselo. Skoro se ale zdá, že se scénáristé snažili jeho charakter násilně protlačit. Hlášky musí náš zelený hrdina šířit pořád a často to bývá spíše na škodu.

styx_16.pngstyx_17.pngstyx_18.jpgHra má rozmanité prostředí, které rádi prozkoumáte

Například se v jedné cut-scéně pokusí Styx zabít jednoho člověka, ten se ale náhle přemění v elfa. Docela silná atmosféra, kdy si jen říkáte, co se bude dít a pod tíhou napětí se pomalu přibližujete k obrazovce. A přesně v tu chvíli řekne Styx: „Doufám, že se umíš proměnit i v sendvič, dneska jsem ještě nejedl.“ Nechápejte mě špatně, tahle poznámka mi přijde docela vtipná, jenomže je provedená v nevhodné atmosféře, kdy se napětí s vtipem neprotknou a nejste si jisti, na jaký tón se vás hra snaží naladit. A takových momentů je tam víc.

styx_2.pngstyx_3.pngstyx_4.pngNa scénáři by stálo za to ještě zapracovat, Styxovi hlášky se do dané situace občas vůbec nehodí

Úplně zbytečné mi přišlo, že po každé vaší smrti pronese Styx nějakou větu mířenou například na to, že ho tímto zabíjíte. Poprvé mi to přišlo vtipné, ale po páté se mi začal zbytečně znechucovat a naučil jsem se hru velmi rychle restartovat, jelikož na další jeho moudra už jsem opravdu neměl náladu. Namísto temného asasína, do kterého byste se dokázali vcítit, tedy dostanete nesympatického frajírka, a to je veliká škoda.

Ve stínech čeká smrt

Nejdominantnějším prvkem hry je hratelnost sama. Styx je troufám si říct čistokrevný stealth titul, myšleno tak, že po odhalení toho moc nevydržíte. Jedinou zbraní Styxe je malá dýčka, se kterou skvěle podřízne hrdlo netušícího soupeře, ale při normálním boji se zaměří jen na jednoho protivníka a brání se jakýmsi quick-time eventem, kdy musíte ve správném okamžiku zmáčknout obranu.

Vražděte s kamarádem

Styx podporuje i kooperativní mód,

který se mi bohužel nepodařilo

vyzkoušet. Věřím však, že koordinace

s přítelem musí dát hře nový rozměr.

S jedním protivníkem máte šanci na přežití, se dvěma vás však zabijí rychleji, než se stačíte pomodlit ke goblinímu bohu. Naštěstí se do boje ani nebudete chtít pouštět, jelikož samotný herní styl vás bude bavit, i když je bohužel s chybami.

Podívejme se nejdříve na ty kladné části. Styx má několik obtížností, já jich zkoušel víc a dokonce i ta nejlehčí vám dá zabrat. Vývojáři vám však umožní zvolit různé cesty a mít tedy různé možnosti postupu. Samozřejmě můžete klasicky procházet přes mrtvoly, jste-li však všímaví, je mnohem lehčí to vzít například po střechách. I když kvalita grafického zobrazení není příliš dobrá, což je pro titul této velikosti celkem pochopitelné, samotné rozprostření úrovní je skvělé.

styx_5.pngstyx_6.pngstyx_7.pngGrafika je u hry sice slabší, nicméně hra světla a stínu je prvotřídní

Díky tomu se poněkud primitivní náplň misí zdá zábavná. Máte tu nějaký hlavní úkol a vedlejší úkoly, přičemž se jedná obvykle o věci typu někoho zabij nebo něco ukradni. Přesto jsou mise svěží, jelikož prostředí jsou provedená výborně a plížit se po interiérech pevnosti je zcela jiné, než po vzducholodích. Dojem bohužel kazí, že ke konci hry mnohé lokace navštívíte znovu.

Chůze jak po pěti panácích rumu

K základům patří, že nepřátelé si vás všimnou poměrně rychle, přičemž hra myslela na různé detaily. Můžete strážníka rychle probodnout, to pak ale zakřičí bolestí a vzbudíte nežádoucí pozornost. Nebo ho můžete zabít pomaleji tím, že budete tlačítko na propíchnutí držet, čímž samozřejmě riskujete riziko odhalení při samotném pokusu o vraždu. Určitě je dobré mrtvá těla schovávat, po povšimnutí začnou nepřátelé prohledávat oblast, nakonec je to ale vždy omrzí.

styx_12.pngNavzdory drsnému vzhledu není Styx nejlepším bojovníkem a moc toho nevydrží

Do určité chvíle je hezké, že můžete interagovat s prostředím, nastražovat různé pasti jako sabotovat alarm, který místo výstražného zvuku dotyčného zabije či otrávit jídlo. Přišlo mi ale zbytečné, že vývojáři do hry implementovali hluk ve chvíli, kdy do něčeho vrazíte. Například se chcete schovat pod stůl, jenomže vrazíte do židle, čímž upozorníte nepřátele, kteří si vás okamžitě všimnou.

 

I přes různé možnosti průchodu a hezké prostředí by Styxova neohrabanost shodila hru na mírný podprůměr

 

Možná si říkáte, že je to realističtější a dává to větší smysl... to by ale nesměl být Styx takový nešika. Pohyb by se dal přirovnat k sérii Assassin's Creed – pohled z třetího pohledu, skákání na překážky atd. Jenomže zatímco v Assassin's Creed je pohyb částečně asistován, ve Styxovi musíte všechno udržet sami a je to dost neohrabané.

styx_10.pngstyx_8.pngstyx_9.pngPohyb je ve hře bohužel horší a Styx mnohdy působí velmi neohrabaně

Hodněkrát jsem umřel kvůli pádu nebo kvůli tomu, že se Styx zkrátka ničeho nechytil. Naštěstí si zvyknete, takže to není až taková katastrofa, nicméně to hru dost ztrpčuje. Hlavně jsem se setkal i s problémem s texturami, kdy jsem chtěl nepřítele shodit z propasti, ale on se nohami zasekl na plošině a přilákal pozornost několika nepřátel.

Třešničkou na dortu jsou vaše speciální schopnosti. Díky nim si můžete vytvořit svého klona či se zneviditelnit. Hru můžete popravdě projít i bez nich, každopádně dokáží vám opravdu pomoct, minimálně pasivní schopnosti jako menší hluk při dopadu.

Atmosférický zákusek

Je sice pravdou, že Styx v některých prvcích vyniká, jenomže si to bohužel v jiných kazí. I přes různé možnosti průchodu a hezké prostředí by Styxova neohrabanost shodila hru na mírný podprůměr. Jenomže atmosféra, to je silná zbraň.

styx_11.pngstyx_13.pngstyx_14.pngAtmosféra je ve hře výborná a nahrává tomu i prvotřídní soundtrack

I přes neúspěch Of Orcs and Men vývojáři ze studia Cyanide v tomto světě zůstali, a to asi proto, že má své silné kouzlo. Atmosféra je příjemně temná a napínavá, což se samozřejmě ke stealth hře hodí. Bonusem je nakonec i soundtrack, který se sice víceméně pořád opakuje dokola. Zatímco však například v Sunset Overdrive začal být křiklavý soundtrack spíše otravný, leč se do hry hodil, tady vás tajuplné tónu ukolébají a hudba se nestane otravnou, ale začnete si ji se hrou spojovat a temné tóny celou atmosféru příjemně posílí.

Určitě bych si Styx: Shards of Darkness nekoupil, když je po ruce konkurence v podobě Dishonored 2. Z nějakého důvodu mi ale tento nesympatický goblin přirostl k srdci a je to hlavně možnost různých druhů průchodů herními levely a silná atmosféra, díky čemuž na hru nebudete moci zapomenout. Začátečníkům však doporučuji si nejdříve zahrát levnější a starší Styx: Master of Shadows.

Hodnocení: 3 / 5

Klady:

  • různé možnosti průchodu úrovní
  • silná atmosféra
  • příjemné prostředí
  • docela dobrý příběh

Zápory:

  • scénář Styxe by zasloužil více péče
  • Styx je při chůzi docela neohrabaný
  • občasné technické problémy
Váš názor Další článek: Fallout 4 VR uvidíme na letošní E3, Bethesda láká na unikátní zážitek

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,